Chodba v panelovém domě bývá to první, co člověk vidí při příchodu domů, a zároveň to poslední, co opouští. Když se v ní navíc tísní kočárek, dvě koloběžky, odrážedlo a tři jízdní kola, přestává být chodba chodbou a stává se skladištěm. Přitom stačí pár promyšlených úprav a prostor začne fungovat. Nejde o to zbavit se věcí, ale najít jim místo, kde nepřekážejí, nepadají a hlavně neblokují únikovou cestu.

Základem je svislé využití stěny. Na zeď mezi dveřmi a rohem se vejde držák na kola, který kolo udrží za ráfek nebo za rám. Kolo pak zabírá půdorys o šířce pouhých deseti až patnácti centimetrů. Pro kočárek se osvědčil skládací věšák nebo police s háky, kam se po složení pověsí. Pokud v domě žije víc rodin, vyplatí se domluvit na společném místě v přízemí u vchodu a vyřešit ho jednotně. Právě tam se totiž hromadí koloběžky a odrážedla, která se jinak válejí po zemi a padají přes sebe; existují řešení pro koloběžky a odrážedla, aby nepadaly přes sebe, ať už jde o stojany s drážkami, nebo o nástěnné háky s gumovým povrchem.

U jízdních kol je potřeba myslet na hmotnost. Silniční kolo váží kolem osmi kilogramů, elektrokolo klidně dvacet pět, a takový držák musí být ukotven do nosné stěny, ne do sádrokartonu. Ve starším paneláku se vyplatí použít chemickou kotvu a před vrtáním si ověřit, kudy vedou rozvody. Pro dvě kola nad sebou se hodí výškově nastavitelný závěs, u kterého spodní kolo visí výš, aby se dalo pohodlně sundat. Na podlahu pod kola pak patří odkapávací vanička, protože v zimě s sebou kolo přinese sůl a bláto.

Kočárek má jiná pravidla než kolo. Potřebuje šířku, ne výšku, a musí se s ním dát manipulovat jednou rukou, když v druhé držíte dítě. Proto se vyplatí nechat u dveří volný pruh alespoň devadesát centimetrů a zbytek zastavět. Když se do chodby vejde ještě skříňka na helmy, rukavice a drobnosti, zmizí i ta hromada věcí, která se jinak vrší na parapetu. Výsledkem není dokonalá chodba z katalogu, ale místo, kde se ráno obujete, vezmete kolo a odejdete, aniž byste přeskakovali přes odrážedlo.