Materiál nádobí určuje, jak agresivní čisticí prostředek můžete použít, aniž byste ho poškodili. Nerezová ocel, litina, hliník, nepřilnavé povrchy a smaltovaná keramika mají různé požadavky. Univerzální prostředek na všechno většinou znamená kompromis, který něčemu uškodí. Základem je vědět, co máte doma, a podle toho zvolit přípravek i pomůcku.

Nerezová ocel a smalt snesou běžné tekuté prostředky s neutrálním pH i jemné abrazivní složky. Litina naopak nesmí přijít do styku s louhem ani s kyselinami, které by narušily vrstvu přepáleného oleje. Hliník zase ztmavne po kontaktu s alkalickými prostředky, proto se mu vyhněte. Nepřilnavé povrchy potřebují prostředky bez abraziv a měkkou houbu, jinak se vrstva rychle odře. Pokud si nejste jistí, jaký nástroj k jakému materiálu patří, podívejte se na přehled o kartáčích a houbách na úklid, kde je tvrdost štětin rozepsaná podle povrchu.

U tekutých prostředků sledujte složení. Prostředky s chlorem jsou vhodné na bílé smaltované nádobí, ale ne na hliník ani na nerez, kde mohou způsobit korozi. Kyselé přípravky odstraňují vodní kámen, ovšem na litinu a některé slitiny nepatří. Ekologické prostředky na bázi mýdla a sody jsou šetrné, ale na připálené zbytky nestačí. Na hrnce a pánve se proto vyplatí mít dva druhy: jemný na každodenní mytí a silnější na občasné odstranění připálenin.

Nezapomínejte ani na teplotu vody a dobu namáčení. Horká voda rozpouští tuk lépe, ale u nepřilnavých povrchů může urychlit odlupování. Studená voda zase prodlužuje působení prostředku. Po umytí vždy důkladně opláchněte a osušte, protože zbytky prostředku na nerezu vytvářejí skvrny. Správná kombinace prostředku, pomůcky a postupu prodlouží životnost nádobí o roky a ušetří vám peníze za nové vybavení kuchyně.