Tvar obývacího pokoje určuje, co v něm bude fungovat a co ne. Čtvercový nebo obdélníkový půdorys snese téměř cokoli, zatímco úzký protáhlý prostor nebo místnost s výklenkem vyžaduje jiný přístup. Než začnete přesouvat gauč a stůl, změřte si místnost a zakreslete, kde jsou dveře, okna, radiátory a zásuvky. Právě tyto pevné body omezují možnosti víc než celková výměra.

V obdélníkovém pokoji se vyhněte tomu, abyste nábytek postavili pouze podél delších stěn. Vznikne tím úzký koridor a uprostřed zůstane nevyužitý pruh. Lepší je rozdělit prostor na dvě zóny, například na sezení a jídelní kout, a jako předěl použít nízkou knihovnu nebo konzolovou skříňku. Pomůže vám při tom inspirace k symetrickému a asymetrickému uspořádání sezení, kde najdete, kdy která varianta působí vyváženě a kdy naopak prostor zbytečně zatíží.

Čtvercový pokoj svádí k symetrii, ale ta funguje jen tehdy, když je místnost skutečně pravidelná. Pokud do ní zasahuje komín nebo šikmý strop, symetrické rozmístění jen zdůrazní každou nerovnost. V takovém případě postavte hlavní sedací soupravu mimo střed a zbytek doplňte podle toho, kudy se v místnosti chodí. U úzkých pokojů se osvědčilo umístit delší stranu gauče kolmo ke krátké stěně, čímž se opticky zkrátí délka a vznikne přirozený průchod.

Nezapomeňte na vzdálenost mezi sedačkou a konferenčním stolkem, ideálně kolem čtyřiceti centimetrů, aby se dalo pohodlně projít i posadit. Koberec by měl přesahovat pod nohy sedačky alespoň o dvacet centimetrů, jinak prostor působí rozdrobeně. Světlo řešte až nakonec, protože lampy a lustry se přizpůsobují nábytku, ne naopak. Když budete držet tyto zásady, zvládnete i místnost, která na první pohled vypadá neřešitelně.